V Praze dne 9.9.2009

Vážení kolegové,

zprávy, které přicházejí z posledních týdnech z mediální scény Polské republiky, svědčí o tom, že nezávislost médií veřejné služby a  tím i svoboda projevu,  jsou v Polsku, členské zemi EU, fatálně ohroženy.

Zrušení koncesionářských poplatků jako hlavního zdroje financování, o kterém nedávno rozhodl polský parlament, mělo – podle původních slibů polských zákonodárců – vzápětí následovat vytvoření samostatné kapitoly ve státním rozpočtu, ze které polská televize a rozhlas veřejné služby měly být adekvátním způsobem financovány. To se však, jak se dozvídáme, nestalo. Financování  médií veřejné služby bylo naopak vážně narušeno a důsledkem toho nastala v polské televizi a rozhlase hluboká krize, která hrozí destrukcí základních hodnot, jež byly v rámci duálního systému médiím veřejné služby přisouzeny. Současně s tím je ohrožen tvůrčí potenciál, který představují zkušení televizní a rozhlasoví pracovníci. Přijatá změna financování polských médií veřejné službu už nyní přináší neblahé ovoce v podobě nucené redukce programové náplně obou médií a s ní spjatým propouštěním zaměstnanců.

Chceme Vám, vážení kolegové, v tuto nelehkou chvíli vyjádřit  plnou podporu jak pracovníků českých médií veřejné služby, tak především odborových organizací těchto médií, které v tuto chvíli zastupuje Odborový svaz Media.

Tuto podporu vyslovujeme nejen z pocitů sympatií a kolegiality, jež mezi polskými a českými médii panovaly už od  minulosti, a jež se pak projevily podporou, kterou polský odborový svaz Solidarita vyjádřil českým televizním pracovníkům v době  televizní stávky v roce 2000. Vyslovujeme ji také s plným vědomím nebezpečí stejného druhu, které na česká média veřejné služby číhá v podobě totožného legislativního návrhu na změnu jejich financování . Návrh již Senátu České republiky předložila ODS, jedna z nejvlivnějších politických stran. Dění na polské mediální scéně, stejně tak jako přípravné kroky českých politiků, zejména té strany, která už v minulosti prosadila řadu kroků k omezení nezávislosti médií veřejné služby, nenechávají nikoho na pochybách, že v zemích bývalé střední a východní Evropy jde o systematický nátlak jistých politických sil směřující k podmanění médií a tím omezení práva veřejnosti na svobodné informace.

Proti těmto snahám je třeba vznést nejen důrazný protest, ale současně urychleně hledat prostředky, které by nezávislost a samotnou existenci médií veřejné služby uhájily.

S pozdravem

Jiří Hubička